Mladá Boleslav Škoda nezažít

RAAB VĚNCESLAV 
* 14. 11. 1804
+ 19. 12. 1838

Vystudoval boleslavské gymnazium, pak filozofii v Praze a práva ve Vídni, která ale nedokončil. Pracoval jako aspirant c.k. Okresního finančního komisariátu v Mladé Boleslavi. Je autorem řady lyrických i epických básní.

REGNER VLADIMÍR
* 13. 8. 1910
+ 19. 4. 1943
 Vladimír Regner - učitel, hudebník, ale hlavně malíř. Narodil se 13. srpna 1910. Vystudoval mladoboleslavskou reálku, kde hrál ve studentské kapele, měl rád hudbu, knihy a sport. Po středoškolském studiu odešel na učitelský ústav do Prahy a po jeho absolvování se stal učitelem ve Mšeně. Až později, za německé okupace, se vrátil do Mladé Boleslavi jako odborný učitel.
Měl mimořádné malířské nadání a malování miloval. Nebyl profesionál v tomto oboru, nenavštěvoval žádnou uměleckou školu, ale přesto to nebyl úplný samouk. Učil ho významný malíř Pravoslav Kotík, který rozpoznal jeho talent už na boleslavské reálce. Vladimír Regner užíval všechny malířské techniky. Grafiku, olej, akvarel, kvaš, kreslil i skicoval. Nemaloval žádná „velká témata“, ale prosté, obyčejné scenerie. Cesty, údolí, skály, nebo periferii. Vyrostl v něm pro české výtvarné umění výrazný talent. Jeho dvě výstavy, jedna v Mladé Boleslavi roku 1941 a druhá ve Mšeně 1942 dokázaly, že nebyl talent ledajaký. 
Kromě malířství jeho druhou láskou byl sport. Pracoval i jako redaktor sokolského časopisu a možná, že právě jeho rozhodnost a nesmlouvavost v této činnosti byla jednou z příčin, proč si pro něj 2. listopadu 1942 přišlo gestapo a byl odvezen do koncentračního tábora v Osvětimi. Brzy na to tam 19. dubna 1943 zemřel.

RECHCÍGL MILOSLAV
*30. 7. 1930 v Ml. Boleslavi

Už jako student odešel do exilu v USA, kde pracuje jako biochemik, vedoucí pracovník vládní Agentury pro mezinárodní rozvoj, světoznámý odborník pro oblast výživy, autor asi 150 publikací, z tohoto i příbuzných oborů, spoluzakladatel a funkcionář československé exilové společnosti pro vědu a umění, zabývá se i historií a současností československé emigrace.

RIER KAREL VINCENC
+ 10. 12. 1793 v Ml. Boleslavi

Už jako kaplan v Bezně se zabýval hudbou, literaturou a překládal z němčiny. Roku 1792 byl děkanem v Mladé Boleslavi. Jako první z děkanů byl pohřben na hřbitově u sv. Havla v Mladé Boleslavi. Jako zdejší děkan připravil navržení rozvrhu k historickému českému katechismu, ohlásil jej litoměřické konsistoři, ale smrt jeho dílo přerušila.

RUDL VÁCLAV 
* 8. 9. 1875
+ 12. 3. 1958

Berní ředitel, bibliofil, sběratel ex-libris, spoluzakladatel „Kroužku českých exlibristů a spolupracovník Boleslavana.

RUDOLF VÁCLAV FRANTIŠEK
* 17. 10. 1851
+ 4. 1. 1937

Narodil se v domě na Školním náměstí (nyní Komenského). Dům byl zbořen v roce 1852 a na jeho místě byla postavena současná radnice, nyní sídlo magistrátu. Navštěvoval zdejší gymnazium, ale rodinné poměry mu neumožnily další studium a proto nastoupil v advokátní kanceláři. V roce 1876 vstoupil do služeb města, kde pracoval až do roku 1911. Láska k divadlu ho přivedla do řad profesionálních herců Kramuelovy kočovné společnosti, ale později se opět vrátil k civilnímu povolání. Byl všestranně nadaný, sportoval, fotografoval a hrál na několik hudebních nástrojů. Celých 30 let řídil ochotnický divadelní spolek Kolár, sám vystoupil v 356 hrách a vytvořil 368 rolí. V roce 1906 vyšla poprvé jeho milá a poutavá knížka „Staré obrázky boleslavské“, která velmi sugestivně líčí život v našem městě v druhé polovině 19. století. V „Mladoboleslavských listech“ vycházely každý týden jeho články a reportáže pod značkou „FIX“.

SAAL JOSEF
* 9. 5. 1912
+ 30. 8. 1982

Architekt a sochař, jevištní výtvarník, autor scén pro Nové divadlo i Městské divadlo v Mladé Boleslavi, působil i v oblasti výstavnictví.

SAPÍK VOJTĚCH 
* 8. 4. 1888
+ 5. 7. 1916

Sochař, který se umělecky podílel na úpravě prostředí pro Severočeskou průmyslovou a hospodářskou výstavu v Mladé Boleslavi roku 1912, kde vytvořil dvě sousoší tančících žen, která jsou dodnes doménou parku zvaného „Výstaviště“.

SCHULZ FERDINAND
* 1835
+ 16. 2. 1905

Absolvoval v Mladé Boleslavi piaristické gymnazium, později studoval na Akademickém gymnaziu v Praze a následně byl ve službách hraběcí rodiny Kouniců na zámku v Březně. Jako válečný zpravodaj se stal svědkem konce prusko-rakouské války. Byl profesorem na obchodní akademii v Praze, působil v redakci „Zlatá Praha“ a spolu s Janem Nerudou vydával „Světovou poezii“, založil měsíčník „Osvěta“ a s Eduardem Grégrem „Matici lidu“. Jeho nejvýraznějším literárním počinem je kniha „Latinská babička“, ve které zavzpomínal na svá studentská léta v Mladé Boleslavi a tehdejší svou nezapomenutelnou bytnou Annu Drobnou, která je pohřbena na mladoboleslavském hřbitově u sv. Havla.

SCHRÁNIL RAUL 
* 24. 3. 1910
+ 20. 9. 1998

Jako herec stál před kamerou poprvé roku 1935, jeho častou partnerkou byla Adina Mandlová, mladoboleslavská rodačka. V 60. letech pracoval nějaký čas jako náborář Národního divadla, později hrál v Městském divadle v Mladé Boleslavi a hlavně jeho iniciativou tam vznikl první divadelní klub.

SEKANINA ZDENĚK 
* 12. 6. 1936

Boleslavský rodák, světoznámý astronom. Pracovník špičkových observatoří v Cambridge a Pasadeně, uznávaný odborník v oblasti fysiky komet, člen a funkcionář mezinárodních vědeckých společností.

SELLNER KAREL
* 23. 10. 1873
+ 1955

Karel Sellner se narodil 23. října 1873 v Daliměřicích u Turnova. Do historie našeho města se zapsal především jako neúnavný a velmi iniciativní organizátor vlastivědné činnosti a hlavně jako úspěšný a stále čtený spisovatel historických románů.
Po skončení měšťanské školy absolvoval učitelský ústav v Hradci Králové a jeho velmi úspěšná pedagogická činnost začala na vesnických školách mladoboleslavského okresu už před 1. světovou válkou.
Velký úspěch v literární oblasti zaznamenal hlavně svým dílem čerpajícím z pravěku pod názvem "Poslední", které vydal r. 1924, nebo romány z doby temna "Václav Vrba" a "Petrovský", jejichž děj se odehrává zde, v mladoboleslavském kraji. Jako spisovatel používal před 1. sv. válkou pseudonym Karel Franta a zpočátku svá díla vydával vlastním nákladem. Právě pod tímto pseudonymem vydal r. 1910, ve spolupráci s E. Štorchem práci "První lidé v Čechách" a stať "O vzniku a vývoji poddanství českého lidu". V této době napsal i další vlastivědné práce jako "Svátky a slavnosti českého lidu" a "Geologie okresu mladoboleslavského".
Jako vlastivědný odb

orník měl významnou zásluhu na vydávání různých, pro region nesmírně cenných, publikací, jako byly "Dějiny na Mladoboleslavsku", nebo vlastivědný sborník "Boleslavan", který řídil celých jedenáct let. Na domě, ve kterém žil, v ulici B. Němcové č. p. 596,  je pamětní deska.
Jako pedagog byl velmi uznávaný i pro svůj vztah k žákům a učitelům. Po vzniku republiky byl v r. 1919 ustanoven v Mladé Boleslavi školním inspektorem a v této funkci pracoval až do r. 1934, do důchodového věku. Karel Sellner zemřel v Mladé Boleslavi v r. 1955, v 82 letech.

SKUPOVÁ JIŘINA
* 2. 2. 1895
+ 11. 6. 1970

Mladoboleslavská rodačka, významná loutkoherečka, od roku 1930 vodila loutku Hurvínka, žena legendárního Josefa Skupy, tvůrce Spejbla a Hurvínka.

SLÁDEČEK BOHUMIL  PhDr.
* 29. 11. 1883

Ředitel čs. St. gymnazia Dra Josefa Pekaře v Mladé Boleslavi. Věnoval se hlavně studiu starých evropských jazyků hlavně řečtiny, účastnil se vykopávek v Alpách a severní Italii, ke kterým byl přizván jako odborný poradce. Zúčastnil se mezinárodních lingvistických kongresů, pěstoval kulturní styky zejména s Italií a Rumunskem. Za rozvíjení kulturních styků s Francií dostal diplom a medaili z univerzity v Nancy. Deset let redigoval časopis „Věstník československých profesorů“ a účastnil se prací na nových středoškolských osnovách, za což dostal uznání od Ministerstva školství.

SLÁNSKÝ VLADIMÍR 
* 30. 7. 1913
+ 24. 8. 1993

Čestný občan Mladé Boleslavi, za 2. světové války byl pilotem bombardéru anglického královského letectva (RAF), měl zásluhy v bitvě o Anglii, roku 1990 byl vyznamenán řádem M. R. Štefánika.

SMETANA BEDŘICH 
* 2. 3. 1824
+ 12. 5. 1884

Jako devatenáctiletý přišel do Mladé Boleslavi, kde se seznámil se svou budoucí první manželkou Kateřinou Kolářovou. Nějaký čas byl učitelem hudby v rodině Rudolfa Thurn-Taxise v Niměřicích. Pokud později vždy přechodně pobýval v Mladé Boleslavi bydlel v Železné ulici u své sestry Františky Nečáskové, která tu žila a pracovala jako hospodyně u svého švagra, kněze Nečáska. Smetana navštěvoval Boleslav i v souvislosti s koncerty zdejšího pěveckého sboru „Boleslav“ a později byl i jmenován jeho čestným členem. Busta Bedřicha Smetany, umístěná u staré mladoboleslavské renezanční radnice má souvislost s jednou skladatelovou návštěvou. Roku 1879 prý tudy procházel se svým zetěm cestou z koncertu, který se konal v hotelu „U zlatého věnce“ a téměř jej zde srazil projíždějící kočár. Je zajímavé, že v té době téměř nikdo nevěděl, že na svatohavelském hřbitově je pohřbena Smetanova matka, až v čase dušiček byl na hřbitově Smetana spatřen členy spolku „Boleslav“ a tehdy se o tom Smetana zmínil. Od té doby byl hrob jeho matky pietně opatrován „Spolkem paní a dívek“.

Po stopách osobnosti: Smetanova busta vedle staré radnice a hrob jeho matky Barbory smetanové u zdi kostela sv. Havla.

SMUTNÝ OLDŘICH 
* 1925 v Debři u Ml. Boleslavi

Malíř, studoval u profesora Bakcha a působil hlavně v Praze. Maloval portréty a krajiny a byl členem spolku „Mánes“. Ilustrátor, grafik a scénograf.

STANĚK VÁCLAV ALOIS
* 24. 9. 1835
+ 29. 7. 1910

Boleslavský rodák, houslista a harfenista, účinkoval ve Stavovském divadle a Dvorním divadle ve Vídni, ale i v Národním divadle, a sice v letech 1885 – 1901. Později vyučoval na konzervatoři, jeho žákem byl i mimo jiné Karel Kovařovic. Zemřel ve Vídni.

STECKER ANTONÍN  (19.5.1855 – 15.4.1888)

Cestovatel, zoolog, přírodovědec a geograf. Studoval na boleslavském gymnaziu, v době studií na Filosofické fakultě si dopisoval s Ch. Darwinem. Po návratu do Mladé Boleslavi byl na jeho počest 27. 10. 1883 uspořádán hudební večer, který řídil Antonín Dvořák.

STECKER KAREL
* 2. 2. 1861
+ 13. 3. 1918

Profesor varhanní hry, skladby a hudebních dějin na pražské konzervatoři, autor řady příspěvků a publikací z oblasti hudební teorie a dějin hudby, skladatel církevní hudby, písní a drobných skladeb pro sólové nástroje.

STEHLÍK
* 13. 10. 1891
+ 10. 12. 1982

Ředitel semenářské stanice a později Výzkumného ústavu řepařského v Zemčácích, profesor Vysoké školy zemědělské v Praze, odborník na šlechtění obilí a cukrovky, autor mnoha odborných studií a monografií. Zemřel v Mladé Boleslavi.

STREJČEK FERDINAND 
* 27. 4. 1878
+ 3. 4. 1963

Profesor gymnazia v Mladé Boleslavi. Člen „České akademie“ a „Máje“. Po absolvování filosofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze působil krátce na žižkovské reálce a roku 1901 byl přeložen do Mladé Boleslavi rovněž na reálku, kde zůstal až do roku 1922 jako „prozatímní správce“. V roce 1933 odešel na předčasný odpočinek, ale ještě dalších třicet let se věnoval vědecké práci. Byl velmi schopným literárním kritikem a historikem. Své první větší dílo věnoval Svatopluku Čechovi a jeho zásluhou byly vybudovány v našem městě i pomníky jednak Svatopluka Čecha, ale rovněž Aloise Vojtěcha Šmilovského. Jeho regionální práce jako příkladně „Jak se probouzela Mladá Boleslav“, nebo „Naši buditelé v Benátkách nad Jizerou“ mají stále velkou hodnotu. Napsal řadu povídek, feuilletonů, dramatických prací i historických knih. Psal pod pseudonymy Václav Živsa , nebo Jan Burian. Na boleslavském gymnaziu byl jeho spolužákem Vincenc Zahradník. Velký vliv na jeho literární práce a vlastenecké uvědomění měl Dominik Kinský. Své literární eseje a básně uveřejňoval v „Prvotinách, Kroku a České včele“. Překládal do latiny a němčiny. V letech 1922-27 byl předsedou „Zemědělského a okrašlovacího spolku, rovněž byl předsedou Klubu přátel umění“.

Po stopách osobnosti: Pamětní deska Ferdinanda Strejčka je umístěna na domě v Husově ulici v Mladé Boleslavi.

STRNAD EMANUEL 
* 12. 12. 1894
+ 7. 1. 1985

Učitel na obecných školách na Mladoboleslavsku, po roce 1945 odborný pracovník Kabinetu pedagogických věd ČSAV, spolupracovník akademika O. Chlupa, autor pedagogických statí v odborných časopisech, redaktor vlastivědné publikace „Boleslavsko I. a II.“

SVÁROVSKÝ EDUARD
* 6. 10. 1888
+ 14. 4. 1977

Učitel, městský archivář a knihovník v Dobrovici, od roku 1944 městský a okresní archivář v Mladé Boleslavi, zároveň kronikář Dobrovice a Mladé Boleslavi, autor mnoha historických článků v regionálních sbornících a časopisech.

SYCHRA JOSEF CYRIL
* 12. 3. 1859
+ 27. 8. 1935

Josef Cyril Sychra se narodil 12. března 1859 v Ústí nad Orlicí.  Vystudoval pražskou varhanickou školu a stal se varhaníkem ve Staré Boleslavi a sbormistrem pěveckých spolků jak v samotné Staré Boleslavi, tak i v sousedním Brandýse nad Labem.  1. listopadu 1889 získal místo ředitele kůru v Mladé Boleslavi a zhruba o půl roku později se stal sbormistrem pěveckého sdružení „Boleslav“. Chrámovní sbor i sdružení „Boleslav“ byly jeho velikou láskou a po umělecké stránce je řídil tak, že už v roce 1891 na sjezdu „Jednoty pěveckých spolků českoslovanských“ v Praze získal sbor „Boleslav“ přední místo. Tehdy zpívalo v Praze 40 členů sboru společně s ostatními účastníky soutěže oratorium „Stabat mater“ za řízení nikoho menšího, než byl Antonín Dvořák. V roce 1895 se účastnil sbor „Boleslav“ další pěvecké soutěže v Praze a získal bronzovou medaili města Prahy a čestný diplom. Sychra se snažil vychovávat boleslavské obecenstvo k tomu, aby mělo rádo opravdu hodnotnou hudbu. Nastudoval díla Foerstera, Schumanna, Nováka, Suka a dalších. V.A. Mozartovi byl věnován v prosinci roku 1891 celý koncert při příležitosti jeho stého výročí úmrtí. Sychra zřídil pro pěvecký sbor „Boleslav“ vlastní orchestr. Za jeho vedení se stalo toto pěvecké sdružení páteří společenského života v Mladé Boleslavi. Tomu odpovídaly i oslavy k 50. výročí založení „Boleslava“ konané 8. a 9. června 1907. Při těchto oslavách účinkovala i Česká filharmonie a účast posluchačů byla opravdu veliká. Antonín Dvořák byl přítelem J.C. Sychry a proto osobně koncertoval v Mladé Boleslavi ještě 19. března 1892, před svým odjezdem do Ameriky. Po koncertě proběhl za přítomnosti Antonína Dvořáka přátelský večer všech účinkujících v sále hotelu Věnec.
Sychra nikdy neslevil z umělecké úrovně sboru a doba jeho působení znamenala obrovský rozmach veškeré kultury v Mladé Boleslavi. Přesto, jak už to tak bývá, jeho činnost nikdy nebyla opravdu po zásluze oceněna. Tedy u nás!  V Belgii, Německu a Švýcarsku Sychrův umělecký význam v oblasti chrámové hudby pochopili a získal tam vysoká vyznamenání. V roce 1911 se vzdal místa sbormistra  a jeho odchod se brzy projevil poklesem činnosti sboru „Boleslav“.
Nějaký čas ještě Sychra působil jako ředitel kůru, ale 28. června 1923 už z Mladé Boleslavi odešel na odpočinek do Staré Boleslavi. Ještě několikrát naše město navštívil, vždy při příležitosti nějakého koncertu. V únoru roku 1935 už na koncert pořádaný na jeho počest bohužel přijet nemohl. Za několik měsíců 27. srpna 1935 zemřel.

ŠÁMAL JAN
* 22. 6. 1791
+ 4. 8. 1866

Sadař a pomolog, v Mladé Boleslavi vybudoval velkou zahradu a sad, výpěstky prodával v Evropě i v zámoří, autor odborných pojednání především v německých časopisech, člen našich i zahraničních pomologických a hospodářských spolků.

ŠERÁK KAREL
* 26. 9. 1879
+ 1958

Byl nejdéle působícím starostou v Mladé Boleslavi a to v letech 1923 – 1938, to znamená v letech, kdy v našem městě bylo postaveno nejvíc významných budov a škol.

ŠIMÁK JOSEF VÍTĚZSLAV 
* 15. 8. 1870
+ 30. 1. 1941

Vystudoval gymnazium v Mladé Boleslavi, byl žákem regionálního historika Františka Bareše. Stal se jedním z předních historiků první poloviny 20. století. Je autorem několika monografií z různých období českých dějin (na příklad „Kniha o Housce“) i dalších prací jako „Kronika československá“. Psal publikace vztahující se k regionu severovýchodních Čech.

ŠMILOVSKÝ ALOIS VOJTĚCH 
* 24. 1. 1837
+ 20. 6. 1883

Vojtěch Alois Šmilovský (vlastním jménem Alois Schmilauer) se narodil 24. ledna 1837 v Mladé Boleslavi v Železné ulici č. p. 64 v rodině mydláře Schmilauera, který měl mydlárnu na Vrabčím trhu, nyní část Komenského náměstí.  Mladý Alois mydlářů si zamiloval starosvětské lidi a už v mládí o nich napsal krásné knihy. Společenský život ho ovlivňoval už v dětství.  Šmilovský na příklad naplno prožil revoluční rok 1848 a to mu bylo teprve 11 let. Již v roce 1847 se stal žákem zdejšího piaristického gymnazia a hned začal projevovat zájem o český jazyk a literaturu. Roku 1851 přestoupil na Akademické gymnazium v Praze, kde byl ovlivněn všudypřítomným vlastenectvím. Nejspíš i v důsledku toho si jméno Schmilauer počeštil na Šmilovský.  Jako devatenáctiletý se v roce 1856 hlásil k „Lumíru“, kde se otevřeně ozýval proti poněmčování rodného města. V roce 1860 napsal první povídku „Kovárna na Klenici“ do místního časopisu Boleslavan, který vycházel od října 1860 zásluhou Josefa Zvikla. Přestože byl Šmilovský jako student vázán povinností v Praze a později jako středoškolský profesor v Klatovech a v Litomyšli, na Mladou Boleslav nikdy nezapomněl a vždycky ji považoval za svůj domov.
V Klatovech svou spisovatelskou dráhu teprve začínal. Učil na gymnaziu a jeho jméno bylo spojeno s každým společenským podnikem. Byl jednatelem „Měšťanské besedy“, založil pěvecký spolek „Šumavan“, zpíval i v pěveckém kvartetu. Studenti mu dali přezdívku „ňam-ňam“, protože velmi rád mlsal bonbóny. Vyučoval přírodopis, matematiku a češtinu. V Klatovech se projevilo i jeho básnické nadání a psal brzy i hry pro ochotnické divadlo, ale největší jeho význam je v próze.
Napsal hodně básní, her a povídek, ale jeho pravděpodobně nejlepší prací je novela  „Za ranních červánků“ v níž se věnuje životu Josefa Dobrovského. Věčný boj dobra se zlem, to je hlavní náplní jeho děl. Šmilovský se ve svém životě stýkal s opravdu slavnými osobnostmi. V Klatovech byl jeho žákem i Jaroslav Vrchlický a je málo známé, že v Litomyšli se velmi sblížil s mladým Aloisem Jiráskem. Některá Jiráskova díla byla prý Šmilovským přímo ovlivněna.
Jeho rodný dům bychom dnes marně hledali. Stál na místě dnešního parčíku na konci Železné ulice u Staroměstského náměstí a byl zničený náletem v posledních dnech 2. světové války.
Alois Vojtěch Šmilovský byl vlastenec a velký boleslavský patriot.  Není proto divu, že mu jeho krajané postavili 50 let po jeho smrti pomník na náměstíčku před dlouhou ulicí, která dodnes nese jeho jméno. Zemřel v Litomyšli 20. června roku 1883.

ŠPALE VÁCLAV 
* 18. 3. 1950

Mladoboleslavský rodák, malíř, ilustrátor a grafik, rovněž se věnuje restaurátorství.

ŠŤASTNÝ FRANTIŠEK 
* 12. 11. 1927
+ 8.  4. 2000

V Kochánkách u Ml. Boleslavi až docela nahoře v kopci u lesa se v období mezi dvěma válkami dne 12. listopadu 1927 stala velká událost. V rodině Šťastných se narodil kluk a dostal jméno po tatínkovi - František. Dlouho mu ale říkali Fanánek. Jako každý správný kluk, i on měl koloběžku s kovovými kolečky, na které se učil projíždět své první zatáčky. Jízda na dvou kolech mu učarovala a už v 16-ti letech jel v Katusicích svůj první závod na velocipedu, a i když nedopadl dobře, závodní duch ho již nepustil. V závěru roku 1944 byl František již přeborníkem Pojizerské župy. Kolo je kolo, ale chtělo by to motor. První motorku měl František sice po tatínkovi, ale nebylo to ono. Byla pomalá. V Benátkách sehnal motorku DKW 350. Byl to sice konfiskát po Němcích, ale doma si ji „upravil“ a na jaře v roce 1947 jel závodit do Nového Boru. Ani zde nedopadl moc dobře a jistě to nebylo tím, že v té době ještě neměl řidičský průkaz a při přejímce se na to nepřišlo. František se tedy na nějakou dobu opět vrátil k cyklistickým závodům a v roce 1948 se dokonce zúčastnil prvního ročníku Závodu míru: Varšava - Praha.
Po určitou dobu se obě jeho lásky, kolo a motorka spolu proplétaly. Svůj velký závod jel v Rumburku na Nortonu 500, kde už začal vyhrávat. Ze všech závodů a tratí vzpomínal vítěz Velkých cen Severního Irska, Švédska, NSR a NDR a zasloužilý mistr sportu na slavnou Tourist Trophy na britském ostrově Man. Jde dodnes o jednu z nejnebezpečnějších tratí na světě, která si každoročně vybírá i „životní“ daň jezdců. To už ale jezdil na Jawách jako tovární jezdec. Neuvěřitelný byl počet jeho zranění, kde převládaly zlomeniny a otřesy mozku. Přesto to byl „pan“ jezdec, který závodil do svých 45 let a miloval dvě kola do konce svého života  a patřil mezi naše největší legendy světa motorismu.
Proslavil se jako zkušební jezdec a závodník firmy JAWA. Pro tuto značku vybojoval titul mistra světa. Jeden čas pracoval i v mladoboleslavské automobilce. V letech 1971 – 77 byl televizním motoristickým komentátorem. Do cyklistické historie se zapsal svou účastí v prvním závodě „Varšava – Berlín - Praha“.

ŠTYRSA JIŘÍK
+ 1536

Psal se rok 1518, když se vrátil do Mladé Boleslavi z Norimberka Mikuláš Klaudián a zařídil si v domku na Karmeli č. p. 77 bratrskou tiskárnu. Pomáhal mu Jiřík Štyrsa a po Klaudiánově smrti v r. 1521 se tiskárny ujal a pokračoval v práci.
V tiskárně se tiskly knihy hlavně pro potřeby Jednoty bratrské, pro propagaci jejich myšlenek. Byla to díla hlavně náboženského charakteru, jejichž autorem byl z největší části tehdejší biskup Jednoty Lukáš Pražský. "Knížka modliteb kněžských" vznikla pravděpodobně ještě  za Klaudyánova života, ale "Zprávy kněžské" už byly vytištěny Štyrsou 11. listopadu 1527. Jan Blahoslav napsal o Štyrsovi, že to byl "muž výtečného nadání a přebohaté básnické žíly, jak dosvědčují jeho písně mistrovsky složené".
Jiřík Štyrsa tiskl nejprve svým vlastním nákladem, ale později, když tiskárna příliš nevynášela, nákladem Jednoty. Nakonec se zadlužil a byl nucen se r. 1523 přestěhovat i s tiskárnou z Karmele na podolecké předměstí do svého domu. Když se jeho finanční poměry zlepšily, vrátil se r. 1525 opět na Karmel a ještě téhož roku tam vytiskl "Nový zákon". Štyrsa pokračoval v tradici výborné úrovně mladoboleslavských tisků, velmi dbal na úpravu knih a měl i sám literární nadání. Devět jeho písní bylo přijato i do bratrského "Šamotulského kancionálu". Měl velký cit pro český jazyk. Věnoval dostatek místa úvodním zdobným iniciálám a jeho tisky měly obvykle jeho značku, která se v různých knihách lišila, ale vždy do ní byly zakomponovány jeho iniciály GS, nebo jen G (Georgius).
Protože bratří vyznávali názor, že každému má být víra zprostředkovávána v jeho národním a tedy srozumitelném jazyce, vydal Štyrsa r. 1531 pro lanškrounské a fulnecké příznivce Jednoty zpěvník v němčině. Ve Štyrsových tiscích je naše město uváděno nejprve jako "Boleslav Mladý nad Jizerou", později " na Podolci" a v dalších letech "v domě na Karmeli". V r. 1531 vytiskl "Kancionál" a to byl jeho poslední tisk.
Z boleslavské tiskárny se bohužel mnoho tisků nezachovalo. Štyrsa s tiskařstvím skončil v r. 1534, kdy také prodal dům na Karmeli a bratrská tiskárna zanikla. Byl už nemocný a r. 1536 zemřel. Zůstala po něm manželka Anna, která se po jeho smrti provdala za mlynáře Botu, a tři dcery - Anna, Alžběta a Jana.

ŠULC BOHUSLAV 
* 5. 9. 1036

Mladoboleslavský rodák, přední český loutkoherec, dlouholetý člen Divadla Spejbla a Hurvínka, spolupracovník Josefa Skupy a M. Kirschnera,

 držitel řady mezinárodních ocenění.

THURN–TAXIS RUDOLF 
* 25. 11. 1833
+ 3. 7. 1904

Aktivní účastník politického života na Boleslavsku v šedesátých letech 19. století, kdy zastával radikální protivládní postoje, člen a činovník mnoha českých kulturních, politických a hospodářských spolků, od sedmdesátých let se vzdal veřejného působení.

 

 

TOMÁŠOVÁ MARIE 
* 18. 4. 1929

Dobrovická rodačka, studovala na  boleslavském gymnaziu a pak na pražské DAMU. Od roku 1955 – 1069 byla členkou Národního divadla v Praze, ale největší proslulost si získala v tak zvaném „Divadle za branou“, jehož činnost byla ale v roce 1972 pozastavena. V normalizačním období se mohla uplatnit jen v uměleckém přednesu v rámci „Lyry Pragenzis“, kde působila se svým manželem, režisérem Otomarem Krejčou. Je čestnou občankou Mladé Boleslavi.

TONDR JOSEF 
* 24. 4. 1904
+ 9. 11. 1982

Boleslavský průkopník skautingu, v roce 1916 se už účastnil prvního boleslavského skautského tábora v Drábských světničkách, později byl vyzván k navázání kontaktů s českým zakladatelem skautů  A. B. Svojsíkem. Jako skautský pořadatel se zúčastnil roku 1918 vítání T. G. Masaryka při jeho návratu do vlasti. Roku 1927 převzal vedení skautského oddílu v Mladé Boleslavi a stal se i jednatelem zdejšího sdružení „Svazu junáků a skautů“. Po druhé světové válce obdržel válečné vyznamenání za odbojovou činnost za nacistické okupace.

TOVAČOVSKÝ CTIBOR
+ 2. 7. 1494

Ctibor Tovačovský z Cimburka byl hejtmanem markrabství Moravského a vlastně, co do významu, první po králi.  Do této funkce ho jmenoval za jeho zásluhy sám král Jiří z Poděbrad. Později ho měl v oblibě i král Vladislav.
Tovačovští z Cimburka se objevují v Mladé Boleslavi roku 1468 v době, kdy vymřel po meči rod Michaloviců. Magdalena z Michalovic si vzala za manžela Jana Tovačovského z Cimburka a tak přešlo mladoboleslavské panství na tento moravský rod. Jan Tovačovský ovšem poměrně brzy zemřel a zanechal po sobě dosud nedospělého syna Adama. Ten potřeboval poručníka a tím se stal jeho strýc Ctibor Tovačovský z Cimburka. Ujal se chlapce a zároveň správy boleslavského panství. Byl prý dobrým pánem, a protože byl vychován husitskými kněžími, měl i pochopení pro Jednotu bratrskou a nikdy proti ní nevystupoval.
Podle záznamů pamětníků to byl skvělý člověk, státník i spisovatel. Napsal dílo:“ Paměť obyčejů, řádů, zvyklostí starodávných a řízení práva v markrabství Moravském“, které je spíš známé jako „Kniha tovačovská“. Dále vytvořil i spis „Hádání pravdy a lži o kněžské zboží a panování jich“, což byla obhajoba víry podobojí.
Správcem boleslavského panství byl v letech 1483 - 1494, vlastně až do své smrti. Protože pro něho nebylo možné spravovat tak rozsáhlé statky na Moravě i v Čechách, ustanovil roku 1488 Jana Císaře z Hliníka hejtmanem svých statků a zámků v českých zemích. Jan Císař se usídlil v Mladé Boleslavi a postavil si zde šlechtický palác, který nyní známe pod jménem Templ. Pro město Mladou Boleslav toho vykonal Ctibor Tovačovský z Cimburka hodně. Vymohl příkladně měšťanům mnohá privilegia, u krále Vladislava další jarmark a právo měšťanů pečetit červeným voskem.  Měl úctu nejenom králů, ale měli ho rádi i obyčejní lidé.
Ke konci života žil na pohodlném tovačovském zámku a když  2. července 1494 zemřel, měli Moravané pocit, „jako by osiřeli, jako by otec vlasti jim byl umřel“. Osm let po něm zemřel velmi mlád, ve věku 21 let, i jeho synovec Adam Tovačovský a jím také tento starobylý rod vymřel.

TREFIL BOHUMIL 
* 2. 7. 1901
+ 11. 12. 1974

Hudební skladatel, ale i malíř, který žil a tvořil v Mladé Boleslavi. Rukopisy svých skladeb a všechny ilustrace a obrazy odkázal benáteckému muzeu.

 TRÉVAL EMIL
* 13. 12. 1859
+ 10. 2. 1929

Vlastním jménem Václav Walter, Jako lékař zahájil svoji publikační činnost odbornými spisy. Až ve svých čtyřiceti letech začal psát uměleckou literaturu a napsal přes čtyřicet různých prací, povídek, románů i dramat. Z jeho románů je nejznámější „Průboj“, ve kterém popsal život svého otce. Trévalova divadelní hra „Válka bohů“ měla dokonce premiéru v Národním divadle, a sice 5. května 1908 a tamtéž byla v roce 1914 uvedena jeho další hra „Tiberius“.
Po stopách osobnosti: Na budově pošty na Komenského náměstí byla 10. listopadu 1929 odhalena jeho pamětní deska.

TRHOŇ FRANTIŠEK starší 
* 1904
+ 1979

Od mládí měl velmi rád hudbu, a protože měl výrazný talent koupil si ve svých 26 letech piano a začal si platit soukromé hodiny u středoškolského profesora Láta. Hudební vzdělání získával i u hudebního skladatele Vítězslava Nováka. Později vstoupil do pěveckého sboru „Boleslav“, kde zpočátku zpíval, ale později začal sbor řídit i jako dirigent. Roku 1933 nastudoval se sborem program k 75, výročí založení tohoto spolku. Jako dirigent byl velmi náročný a pod jeho vedením měli boleslavští obyvatelé možnost vyslechnout si v provedené Boleslavské filharmonie i tak náročné dílo, jakým je Dvořákova „Stabat mater“. Za dirigentským pultem stál František Trhoň dvanáct let. V roce 1954 začal spolupracovat s místním chrámovým sborem a později ho rovněž řídil.

TRHOŇ FRANTIŠEK mladší 
* 20. 3. 1950
+ 10. 1. 2004

Učitel hudby, varhaník, v prvním polistopadovém volebním období byl členem zastupitelstva města, předsedou jeho kulturní komise, ale i oddávajícím úředníkem. Téměř třicet let působil na radnici při společenských obřadech jako varhaník. Vystudoval konzervatoř a působil mimo jiné i jako pedagog na osmiletém gymnaziu a v Lidové škole umění. Měl velmi rád varhany a koncem života si je i koupil pro sebe. Tyto varhany jsou v současné době umístěny ve Sboru českých bratří.V sedmdesátých letech se mu podařilo i řadu varhan v různých objektech  zachránit tím, že je osobně opravil. Na pražské konzervatoři se totiž učil i stavbu varhan a navíc byl velmi technicky nadaný. Bohužel zemřel krátce před svými čtyřiapadesátými narozeninami.

TUREK RUDOLF 
*20. 6. 1910
+ 13. 11. 1991

Po absolvování gymnazia v Mladé Boleslavi studoval historii na Univerzitě Karlově v Praze.  Od roku 1938 působil jako vědecký pracovník v Národním muzeu v Praze. V rodném Pojizeří prováděl řadu archeologických průzkumů a zasloužil se v této souvislosti o záchranu mnoha cenných regionálních památek. V roce 1991 byl jmenován čestným občanem Mladé Boleslavi.

 

Na  tvorbě této kapitoly spolupracovala B. Jonášová