Mladá Boleslav Škoda nezažít

MACEK ANTONÍN 

 * 17. 7. 1872
+ 22. 5. 1923

Básník a překladatel, byl vydavatelem prvního dělnického časopisu v Mladé Boleslavi „Stráž Pojizeří“. Narodil se v měšťanské rodině a studoval s vyznamenáním na mladoboleslavském gymnaziu. Byl velmi nadaný, ale bohužel vada sluchu, kterou trpěl už od dětství způsobila, že musel střední školu opustit a vyučil se řezbářem. Později pracoval jako kreslič v josefodolské textilce, jako štukatér v Praze a nakonec jako úředník nemocenské pojišťovny. Přitom všem se soustavně vzdělával a získal všestranné znalosti v různých vědních oborech, literatuře i umění. Významný kritik té doby F. X. Šalda prohlásil, že v něm poznal jednoho z nejvzdělanějších lidí, se kterými se kdy potkal. Mimořádné jazykové nadání využil Antonín Macek při své práci překladatelské. Byl prvním překladatelem Egona Ervína Kische, překládal díla Voltairova, Sinclairova, Anatola France a dalších světových autorů. Velmi ceněna je i jeho tvorba básnická. Byl spoluzakladatelem KSČ a do češtiny přeložil Internacionálu. Zemřel v Praze.

Po stopách osobnosti: Rodný dům č. p. l8 na Staroměstském náměstí.

MACH JOSEF
* 5. 2. 1883
+ 8. 11. 1951

Básník, humorista, umělecký překladatel a pedagog. Jako student vydával na mladoboleslavském gymnaziu školní časopis. Spolu s Františkem Gellnerem založil spolek mladých literátů SYRINX v Praze, spolupracoval s pražským kabaretem“Červená sedma“ a pomáhal při zakládání  Haškovy“ Strany mírného pokroku v mezích zákona.“ Za první světové války působil v USA v Českém protirakouském hnutí. Za první republiky pracoval na Ministerstvu zahraničí v Praze.

MADIERA ANTONÍN KAREL 
* 2. 2. 1831
+ 12. 9. 1899

Po studiu na mladoboleslavském piaristickém gymnaziu úspěšně vystudoval klasickou filologii na pražské univerzitě. Působil jako suplent na maďarském gymnaziu v Banské Bystrici, jako řádný profesor strávil 15 let v Písku. Kromě řady článků z oblasti filozofie a estetiky vydal několik významných monografií. Věnoval se překladům antických autorů, především Tacita.

MAHEN JIŘÍ vl. jménem ANTONÍN VANČURA
* 1882
+ 1939

Spisovatel a novinář, v Mladé Boleslavi studoval na gymnaziu v letech 1900 – 1902.

MANDLOVÁ ADINA
* 28. 1. 1917
+ 9. 2. 2003

Rodačka z Boleslavi. Oblíbená filmová herečka třicátých a poloviny čtyřicátých let minulého století. Pocházela z rodiny inspektora c. k. státních drah Jana Mandla. Dodnes ji často vídáme ve filmech pro pamětníky, její herectví bylo na dobu, ve které hrála, velmi moderní, civilní a přesvědčivé. Po roce 1945 byla obviněna z kolaborace a vězněna, bylo jí vyčítáno, že hrála za války v německých filmech, ale naopak ona ve skutečnosti mnoha lidem tehdy pomohla. Po tomto ponížení odešla po propuštění z vězení z republiky. Od roku 1946 žila v emigraci nejprve v Anglii, později ve Švýcarsku, na Maltě a v USA. O svém životě napsala velmi upřímnou knížku pod názvem „Dneska už se tomu směju “. Po smrti svého třetího a posledního manžela se po roce 1989 vrátila do Čech a žila na zámku Dobříši. Zemřela v roce 1991 v Příbrami, kde je i pohřbena. Role ve filmech na příklad Mravnost nade vše, Kouzelný dům, Kristián, Noční motýl, Šťastnou cestu, Sobota a další.

Po stopách osobnosti: pamětní deska na jejím rodném domě na třídě V. Klementa.

MAŇÁSEK LUDĚK 
* 11. 11. 1929
+ 9. 2. 2003

Rodák z Bělé pod Bezdězem. Měl toto město velmi rád a celý život se cítil jeho rodákem. Nejprve navštěvoval Státní grafickou školu a v letech 1950-1955 absolvoval Vysokou školu umělecko průmyslovou v Praze a nastoupil na uměleckou dráhu, v níž se zaměřil na knižní ilustrace pro děti. Od roku 1947 žil a tvořil v Mladé Boleslavi, ke konci života v Kosmonosích a v Ústí nad Labem. Spolupracoval s nakladatelstvími Albatros, Mladé léta a Artia. Ilustroval světově známé tituly jako Pohádky bratří Grimmů, Andersenovy pohádky, Ptáka Ohniváka, Krásku a zvíře, Šťastného prince, Perské pohádky a mnoho dalších. Jím ilustrované knížky vyšly v nákladu vyšším než pět milionů výtisků ve 14 jazycích. Pracoval na 150 titulech, jako poslední práci ilustroval Máchův „Máj“. V 60. letech byl členem redakční rady měsíčníku „Život mladoboleslavské kultury“, který vycházel až do roku 1969, než byl stranickými orgány zakázán. Luděk Maňásek působil i jako učitel výtvarné výchovy v Lidové škole umění, ale pro své politické postoje proti sovětské okupaci 1968 mu byla pedagogická i výstavní činnost v Mladé Boleslavi zakázána. Mezi výtvarníky byl uznáván jako špičkový profesionál.

MAŠEK  JAROSLAV
* 19. 1. 1914
+ 11. 5. 1973

Rodák ze Dvora Králové zakotvil před poslední válkou v Mladé Boleslavi, kde působil jako profesor kreslení na zdejších středních školách, nejvíce na průmyslové škole.
Byl i vynikající malíř krajinář, rád maloval i potemnělá zákoutí městských periferií. Byl organizátorem výtvarného života ve městě, spoluzakladatelem sdružení boleslavských výtvarníků s recesním názvem „ Kráva“. Byl velkým znalcem výtvarného umění.

Po stopách osobnosti : -  jeho hrob se nachází v dolní části starého hřbitova v Mladé Boleslavi

MATESOVÁ MARIE
* 23. 8. 1901
+ 1. 7. 1964

Narodila se v Peruci u Loun a řadu let žila v Bělé pod Bezdězem a v Mladé Boleslavi. Autorka románů z městského i vesnického prostředí.

MATĚJU JOSEF 
* 9. 2. 1891
+ 9. 6. 1967

Rodák z Kosmonos, sochař, absolvent sochařské školy v Hořicích, na Akademii byl žákem profesora Myslbeka. Umění Josefa Matějů je v Mladé Boleslavi zastoupeno řadou děl. Jeho prací jsou příkladně sochy na budově spořitelny na náměstí Míru, sochařskou výzdobou se podílel na zdejší průmyslové škole, jeho dílem je pomník A. V. Šmilovského v parčíku vedle Domu kultury a dvojice lvů před soudní budovou a dále sousoší matky s dětmi, umístěné před budovou dětské nemocnice, dříve tak zvaným Útulkem pro matku a dítě. Významné dílo Josefa Matějů byl také pomník zakladatele Sokola dr. Miroslava Tyrše, umístěný na dnešním náměstí Republiky, který byl na tomto náměstí instalován v roce 1932. Bohužel mu bylo dopřáno pouze pár let, protože za 2. světové války v roce 1940 byl odstraněn a roztaven pro potřeby německého válečného průmyslu tak jako řada jiných děl.

MATOUŠEK BOHUMIL
* 1849
+ 26. 11. 1917

Dlouholetý starosta Mladé Boleslavi, v letech 1904 – 1917. Povoláním lékárník, působil v mládí jako magistr v Tyrolích a od roku 1888 žil v Mladé Boleslavi.

 

 

MATTUŠ KAREL
* 21. 5. 1836
+ 22. 10. 1919

V sedmdesátých a osmdesátých letech 19. století byl starostou v Mladé Boleslavi a velmi se zasloužil o rozvoj města. Poslanec zemského sněmu a ředitel Zemské banky. V Mladé Boleslavi byla po něm řadu let pojmenována ulice, nyní Jaselská.

 

 

MATTUŠ LADISLAV 
* 12. 4. 1868
+ 1. 4. 1951

Boleslavský rodák, byl redaktorem Národní politiky v Praze, autor dramatických prací jako „Vina, O Helenu, Přítel žen, Doktor Bronská, Stará paní, Syn císařův“ a dalších. Nejprve zde vystudoval gymnazium, pak studoval práva na pražské univerzitě, která nedokončil. Spolupracoval se staročeskými novinami a časopisy jako „Hlas národa, týdeník Pondělí a pod. Od roku 1910 byl redaktorem Národních listů a uplatňoval se i jako dramatik. Jeho hry mířily hlavně proti mravním neduhům společnosti, jednalo se hlavně o veselohry a frašky.

MAUERMANN HUGO
* 9. 12. 1859
+ 30. 10. 1901

Akademický sochař, po působení ve Vídni pomáhal v Praze při sochařské výzdobě Národního divadla. Roku 1882 založil v Mladé Boleslavi kamenosochařský závod a roku 1884 byl jmenován učitelem modelování v mladoboleslavské průmyslové škole.

MAUERMANN  KAREL
* 9. 1. 1894
+ 1959

Významný kameník, architekt a projektant v Mladé Boleslavi Absolvent Akademie výtvarného umění u profesora Kotěry, je autorem podstavců k některým boleslavským sochám na příklad k bustě Svatopluka Čecha, pomníku padlým, k soše J. A. Komenského a řadě pomníků na starém hřbitově.

MEČÍŘ KAREL 
* 18. 4. 1876
+ 12. 5. 1947

Studoval gymnazium v Mladé Boleslavi, po maturitě se rozhodl studovat teologii na českém semináři v Římě. Vrátil se do Prahy a absolvoval právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Krátce působil jako advokátní koncipient, potom se věnoval novinařině. Pracoval v redakcích Politiky a Času. Za 1. světové války se účastnil domácího odboje, po vzniku Československé republiky byl zvolen poslancem Národního shromáždění za agrární stranu. Je autorem románů „Zlatý důl, V tenatech, Cesta do rodiny do dne a do roka“ Psal i humoristické romány, dramata i studie.

MEISSNER ALFRÉD
* 9. 4. 1871
+ 29. 9. 1950

Boleslavský rodák, sociálně-demokratický politik, poslanec Národního shromáždění, ministr spravedlnosti. Odborník na živnostenské a volební právo.
Po stopách osobnosti: původně Meissnerova vila na rohu Palackého a Husovy ulice. Za druhé světové války sídlo mladoboleslavského gestapa, za socialismu Okresní vojenská správa, nyní pojišťovna podniku Škoda auto.

MICHALOVIC JAN 
+ kolem roku 1306

Roku 1280 založil rodový hrad Michalovice u Jizery, oblíbenec krále Václava II., nejvyšší číšník Českého království, proslul svou udatností na rytířských turnajích ve Francii a v Porýní, jeho cesty zaznamenal významný básník Heinrich von Freinberg.

MICHALOVIC JAN JEŠEK
+ 1354

Řečený „Správný“, listinou z 24. února 1334 přenesl městská práva z původní trhové osady Podolec z podhradí nahoru na ostroh zvaný „Hrobie“ před pobořený hrad a založil tím i právně město Mladá Boleslav.

MICHALOVIC JAN
* 1368
+ 1425

Řečený „Michalec“, nositel mnoha významných funkcí za krále Václava IV., hejtman Horní Lužice, velký odpůrce husitského hnutí, přední  účastník panského odboje, čelný představitel katolické strany, aktivní bojovník proti Žižkovi, v bitvě pod Vyšehradem přišel o syna Jindřicha. Během husitských válek byl nucen z Michalovic přesídlit na bezpečnější Bezděz, kde patrně i zemřel.

MICHALOVIC JINDŘICH
* kolem r. 1420
+ 1468

Řečený „Kruhlata“, přítel a spojenec Jiřího z Poděbrad, nejvyšší komoří Českého království, zemřel na následky zranění v bitvě proti Lužičanům a Slezanům u Turnova.
 
MILITKÁ KATEŘINA
žila ve 2. a 3. čtvrtletí 16. století

Bohatá mladoboleslavská občanka, manželka městského radního Petra Militkého zvaného Trněný. Ten byl velmi bohatý a po jeho smrti spravovala majetek jeho žena, která proslula jako velká mecenáška a to v mnoha směrech. Tehdy bylo společenským zvykem, že urozené a bohaté ženy považovaly za svou povinnost poskytovat štědré dary na dobročinné účely. Kateřina Militká mezi nimi vynikala. Především byla velmi zbožná a v roce 1566 nechala na své náklady zastřešit chrám Nanebevzetí Panny Marie, který byl do té doby, více než sto let, krytý jen prkenným stropem. Jejím nákladem byly přistavěny i kruchty s krásnými freskami, jedna z nich pravděpodobně zpodobňuje paní Militkou, spolu s některými členy krajířovského rodu. V roce 1568 založila špitál, který sloužil nejen starým a nemocným lidem, ale pamatovala v něm i na chudé žáky – mendíčky-, kteří zde byli ubytováni a navíc jim tam poskytovala ošacení a jídlo. Špitálu navíc věnovala některá pole a louky a později i všechny vesnice ze svého majetku.  Kateřina Militká se zasloužila i o vznik boleslavského literátského kůru, pro jehož potřeby dala zhotovit roku 1572 dva iluminované kancionály velké umělecké hodnoty, které jsou umístěny v muzeu na hradě. Militká byla nepochybně mimořádná žena s úctyhodným sociálním cítěním a není tedy divu, že řada dalších měšťanek následovala jejího příkladu. Dělí nás od doby, kdy žila sice více než čtyřista let, ale její velké srdce, pochopení a soucit s lidmi, kteří byli nemocní, staří, chudí a jinak potřební by nám mohly být příkladem i dnes.

MOTLOVÁ MARIE
* 1918
+ 1985

Herečka, která mnoho let hrála na mladoboleslavské scéně, ve filmu vytvořila nezapomenutelnou postavu matky Homolkové v trilogii o Homolkových a v televizi zejména hospodyni Emu v Dietlově „Nemocnici na kraji města“.

 

 

MUDROCH BEDŘICH
* 11. 8. 1898
+ 24. 5. 1962

Profesor matematiky a kresby na středních školách v Trutnově a Mladé Boleslavi. Oblíbený krajinář, ale věnoval se i volné a užité grafice. V jeho krajinách se často objevují stopy moderní civilizace. Organizátor výtvarného a kulturního života v Mladé Boleslavi. Studoval na Umělecko-průmyslové škole v Praze u profesora Dítěte a Brunera a na Akademii výtvarných umění u profesora Švabinského. Byl členem Umělecké besedy, jejímž prostřednictvím vystavoval své olejomalby v Praze, Hradci Králové, v Krakově, ve Varšavě, v Marseille, v Rio de Janeiru a jinde. V samotné Mladé Boleslavi měl několik souborných výstav.

MUTTICH KAREL VLADISLAV 
* 10. 2. 1843
+ 6. 11. 1924

Malíř krajinář, ilustrátor a spisovatel. Jeho oblíbeným tématem byly orientální krajiny. V období 1. světové války a na začátku 20. let žil v Mladé Boleslavi

NEČÁSKOVÁ FRANTIŠKA
* 1833
+ 1901

Byla nejmladším dítětem Barbory a Františka Smetanových a tím i sestrou našeho nejslavnějšího hudebního skladatele Bedřicha Smetany. V roce 1860 se provdala za soudního úředníka Adama Nečáska, který pocházel z nedalekého Bukovna, kde rovněž žil manželův bratr, kněz Václav Nečásek. Její manžel onemocněl tuberkulózou a v únoru 1862 zemřel. Protože manželství bylo bezdětné, přijala Františka nabídku svého švagra pátera Nečáska, skvělého a nadšeného hudebníka a vlastence, aby mu v Mladé Boleslavi vedla domácnost. Páter Nečásek byl rovněž členem chóru děkanského kostela Nanebevzetí Panny Marie, v němž hrál na housle a kromě toho i přispíval do Boleslavanu. Bydleli na rohu Masné a Železné ulice. Sestru Františku tam navštívil i její bratr Bedřich Smetana při návštěvě koncertu, který se v Mladé Boleslavi konal 6. 7. 1862 v sále hotelu „U zlatého věnce“ na Staroměstském náměstí. Na koncertě účinkoval i sám Smetana a výtěžek 120 zlatých byl použit ve prospěch Národního divadla v Praze. V roce 1865 se Františka odstěhovala ke své nevlastní sestře do Vídně, kde se jí v roce 1871 narodil nemanželský syn Julius. Později se vrátila z Vídně do Prahy, kde roku 1901 zemřela. Páter Nečásek zemřel v Mladé Boleslavi už roku 1868.

NORBERT JAN Z NEUBERKA
* 1796
+ 1859

Rytíř, český vlastenec a archeolog. Studoval na mladoboleslavském gymnaziu v letech 1809 – 1813, byl mecenášem Národního muzea, nejvyšším písařem Českého království, v roce 1848 byl členem Národního výboru, Slovanského sjezdu a poslancem na Kroměřížském sněmu, kurátorem Matice české. Zemřel v Neuberku u Mladé Boleslavi.

NOVÁK JOSEF 
* 1927

Studoval na gymnaziu v Mladé Boleslavi v letech 1938 – 1944, je zasloužilým pracovníkem v kultuře, bývalý ředitel Lidové školy umění, nositel státního vyznamenání Za vynikající práci.

 

 

NOVÁKOVÁ JITKA 
* 8. 12. 1959

Narodila se v Mladé Boleslavi, od sedmi let se učila hře na housle u svého otce Josefa Nováka, ředitele Lidové školy umění v Mladé Boleslavi. V deseti letech už měla samostatný recitál, ve třinácti letech zvítězila v celostátní soutěži Lidových škol umění, v roce 1973 a 74 byla laureátkou mezinárodní soutěže Concertino Praga a téhož roku byla přijata pro mimořádný talent na Akademii múzických umění do třídy profesora Snítila. Získala roční stipendium na Guidhall Scholl of Music v Londýně, kterou absolvovala roku 1982. V roce 1987 vydala první CD album.

NOVOTNÝ ČENĚK
* 24. 3. 1903
+ 4. 9. 1972

Učitel měšťanských škol a později ředitel Zvláštní školy v Mladé Boleslavi. Autor článků s pedagogickou tématikou, regionální historik a významný botanik. Osm let, od roku 1950, byl okresním školským inspektorem v Turnově a v Mladé Boleslavi, na vlastní žádost byl této funkce zproštěn a působil rok jako učitel v Brodcích a od roku 1951 byl ustanoven ředitelem Zvláštní internátní školy, kde pracoval až do důchodu do roku 1963. Roku 1952 dosáhl na Pedagogické fakultě Karlovy univerzity v Praze hodnosti doktora pedagogiky a na téže škole si doplnil učitelskou způsobilost druhou státní zkouškou přírodopisu a chemie. Byl činný v osvětové práci, členem redakčních rad několika časopisů. Už od roku 1920 začal provádět floristický výzkum dolního Pojizeří, hlavně Mladoboleslavska a Benátecka. Jeho oblíbenou lokalitou byl vrch Radouč. Herbář Čeňka Novotného obsahuje asi 7000 položek. Kromě botanických prací, kterých je přes třicet tisíc napsal více než 100 článků s historickou, pedagogickou a přírodopisnou tématikou. Zajímal se o otázky ochrany přírody a byl od roku 1954 zpravodajem státní ochrany přírody pro okres Mladá Boleslav. Byl skvělým učitelem a v roce l950 obdržel čestné uznání za celoživotní práci v oboru botaniky, komeniologie a pedagogiky a roku 1961 byl vyznamenán titulem „zasloužilý učitel“.

NOVOTNÝ Z LUŽE FRANTIŠEK 
* 23. 10. 1768
+ 1826

 

Autor nepříliš známé Kroniky mladoboleslavské. Při svých pražských studiích se seznámil osobně s Josefem Dobrovským, A. J. Puchmajerem, F. F. Procházkou, bratry Janem a Vojtěchem Nejedlými, J. Š. Hněvkovským, Josefem Jungmannem i dobrušským Františkem Hekem.Většinou se scházívali v Krameriově České expedici. Spojení s Prahou Novotný neztratil ani za svého čtyřletého působení v Mladé Boleslavi, ani v době svého pobytu v nedalekých Luštěnicích. Byl ve stálém spojení se svými pražskými přáteli a ti mu do Luštěnic posílali knihy i časopisy. V Boleslavi i Luštěnicích se staral o záchranu starých písemných památek, zajímala ho historie a jeho největší záslužný čin bylo sepsání díla pod názvem „Kronika Mlado-Boleslavská od přijití Čechů do země až do nynějších časů“, která vyšla pouze jednou a to ještě za jeho života v roce 1822. Napsal množství básní, písní a článků. Při zpracovávání této kroniky vycházel z Kroniky Kezeliovy, ale její texty rozšířil o poznatky získané vlastním studiem archivních materiálů. Za to, že máme možnost nahlédnout do naší historie musíme děkovat hlavně takovým lidem, jako byl František Novotný. Filozof, lingvista, překladatel, historik, kronikář a upřímný vlastenec. Zemřel v nedalekých Luštěnicích roku 1826 a je tam i pohřben.

OBZINOVÁ JITKA 
* 1. 2. 1964

Narodila se v Mladé Boleslavi. Nejprve pracovala jako poštovní doručovatelka, později jako redaktorka Českého rozhlasu. V letech 1993 – 1996 jako moderátorka zpravodajského pořadu 21 na ČT 2, v roce 1996 moderátorka Televizních novin Nova, pak moderátorka Partie na TV Prima. Je autorkou dokumentu „Nedělte Bosnu“, za který získala v roce 1992 čestné uznání. Napsala cestopis „Blízké války, Pokus o naději (Somálsko), Na východ cesta nevede a Češi v Kazachstánu“.

OPOČENSKÝ OSKAR
* 5. 11. 1877

Studoval gymnazium v Hradci Králové a v Chrudimi. Maturoval roku 1897. Potom studoval bohosloví v Basileji a tam současně studoval i filozofii, pak byl na školách ve Vídni a v Halle. Jako farář působil na Moravě, ale roku 1921 byl zvolen farářem Českobratrského sboru evangelického v Mladé Boleslavi, roku 1934 seniorem poděbradského seniorátu  Českobratrské církve evangelické. Napsal řadu článků a studií („Základy náboženského života“). Byl činný v různých mladoboleslavských spolcích.

OTRUBA MOJMÍR 
* 18. 9. 1923

Boleslavský rodák, literární historik se zaměřením na období 19. a počátku 20. století. Dlouholetý odborný pracovník Ústavu pro českou a světovou literaturu, autor mnoha odborných publikací př. „Tvůrčí cesta J. K. Tyla“, nebo „Božena Němcová“.

PANÁČEK JOSEF 
* 5. 12. 1900
+ 3. 1. 1973

Spisovatel Podbezdězí, v Mladé Boleslavi vystudoval reálku, je autorem knihy „Karel Hynek Mácha v kraji svého Máje“. Sepsal rozsáhlou kroniku mladoboleslavské dráhy od roku 1945, která existuje bohužel jen v rukopise.

PAŘÍK ANTONÍN
* 9. 6. 1904
+ 19. 8. 1977

Řezbář samouk, autor mnoha pohádkových figur a loutek, které úspěšně vystavoval po celém světě včetně EXPO 67 v Montrealu.

PECENKA MILOŠ 
* 21. 9. 1888
+ 8. 8. 1965

Právník, badatel regionálních dějin, zkoumal historii mladoboleslavských domů, poslední předseda zdejšího muzejního spolku, který byl zrušen roku 1957.

PECHR ČESTMÍR
* 30. 9. 1926

Boleslavský rodák, scénický výtvarník Slovenského národního divadla v Bratislavě. Grafik se zaměřením na užitou tvorbu, zejména na plakáty, ilustrace a přebaly knih. Držitel mnoha ocenění.

PEJŠA JAROSLAV
* 3. 11. 1909
+ 24. 7. 1973

Ředitel kůru, varhaník a učitel hudby a zpěvu v Mladé Boleslavi. Autor mší a kantát, ale také sborových písní, klavírních skladeb a hudby k divadelním hrám. Organizátor mnoha hudebních akcí.

PFEIFER STANISLAV
* 1911
+ 15. 12. 1981

Pocházel z rodiny mladoboleslavského knihovníka, působil jako interpret hudby i jako zdejší okresní knihovník. Z této funkce byl však propuštěn. Vystupoval jako interpret komorní hudby, jeho nejčastějším koncertním partnerem byl houslista Alexandr Plocek. Známé smyčcové trio vytvořil společně s Josefem Novákem a Vladislavem Dlaskem.

Po stopách osobnosti:rodinné knihkupectví bývalo na Českobratrském náměstí.

PEKAŘ JOSEF
* 22. 12. 1870
+ 23. 1. 1937

Jeden z největších českých historiků. Děkan na filosofické fakultě a rektor Karlovy univerzity. Maturoval na gymnaziu v Mladé Boleslavi, kde byl žákem rovněž tehdy významného regionálního historika Františka Bareše. Na gymnaziu Pekař i později krátce učil. Jako historik je svým významem řazen hned za samotného Františka Palackého. Věnoval se především českým dějinám a roku 1912 zahájil vědeckou polemiku s T. G. Masarykem na téma „smyslu českých dějin“. Pekař byl na rozdíl od T. G. Masaryka velkým kritikem husitského hnutí, v čemž se rozcházel s mnoha dalšími historiky. Byl třicet let redaktorem „Českého časopisu historického“.

Po stopách osobnosti: Gymnazium v Palackého ulici nese jeho jméno, Občanské sdružení „Pekařova společnost Českého ráje“ navazuje na činnost spolku z roku 1936 a byla obnovena v roce 1990. Zakládajícími organizacemi jsou Muzeum Českého ráje v Turnově, Muzeum v Jičíně a Muzeum Mladoboleslavska.

PODPĚRA JOSEF
* 7. 11. 1878
+ 18. 1. 1954

Absolvent boleslavského gymnazia, český botanik, uznávaný i na mezinárodní úrovni. Jeho práce z roku 1930 o geobotanickém významu květeny ve Středním Pojizeří byla vydána při příležitosti 250. výročí založení boleslavského gymnazia.

PLAČEK FRANTIŠEK 
* 20. 4. 1809
+ 2. 9. 1888

V letech 1838 – 1844 působil na boleslavském Krajském úřadě, podílel se na založení čtenářské společnosti a dal podnět k založení české školní budovy v Mladé Boleslavi. Spolu s Karlem Vinařický inicioval provedení prvního divadelního představení v Mladé Boleslavi. Stýkal se s řadou boleslavských vlastenců, jako byl František Schmilauer, J. Himmer, K. Vinařický, nebo bratři Tejnilové.

PROCHÁZKA VÁCLAV JAROMÍR
* 11. 3. 1872
+ 9. 2. 1942

Původně katolický duchovní od mládí zapojený do hnutí, usilujícího o reformu církve, po roce 1918 spoluzakladatel Církve československé husitské, od roku 1925 její biskup a od roku 1931 patriarcha, člen mezinárodních ekumenických a mírových organizací.

PROCHÁZKOVÁ MIRKA
* 25. 5. 1948

Narodila se v Chomutově, ale po absolvování Střední ekonomické školy se provdala do Mladé Boleslavi, kde žije dodnes. Od dětství ji provázel zájem o výtvarnou činnost. Do základů malířské techniky ji uvedl F. Žáček a rovněž ji ovlivnila Dana Lorencová. V Mladé Boleslavi ve studiu kresby a malby pokračovala u profesora Stanislava Kováře, na kurzy figurální malby dojížděla do Prahy. Léta pracovala jako knihovnice v Kosmonosích. V roce 1981 začala tvořit realistické portréty. Velmi působivé je její tečkovací technika, která dodává kresbám neuvěřitelnou jemnost.

 

Na tvorbě této kapitoly spolupracovala B. Jonášová.