Mladá Boleslav Škoda nezažít

Rolnická strojírna a slévárna vznikla v roce 1914 transformací původní továrny Antonína Dobrého v akciovou společnost. Antonín Dobrý st. (1829 – 1894) před tím úspěšně podnikal v Dolním Cetně, odkud jeho syn Antonín ml. (1857 – 1924) spolu s bratrem Eduardem přenesli výrobu do dopravně lépe dostupné Mladé Boleslavi, nejprve jako filiálku cetenského závodu, později jako hlavní sídlo. U místního vlakového nádraží vybudoval kolem přelomu století novou továrnu produkující kvalitní zemědělskou techniku. V letech před 1. sv. válkou ale odbyt výrazně poklesl a Dobrý se rozhodl firmu převést na akciovou společnost. Ustavující schůze nové akciovky proběhla prakticky v předvečer 1. sv. války. Antonín Dobrý se stal ředitelem, ale zhoršující se zdravotní stav ho donutil se vedení firmy v roce 1924 vzdát a své akcie rozdělit mezi svých 5 dětí (4 synové – mezi nimi i Antonín nejml., nejbližší otcův spolupracovník, a dcera). Několik měsíců na to Antonín Dobrý ml. zemřel. Ve funkci ředitele akciové společnosti ho vystřídal právě František Kučera.

Jeho vila nikoliv náhodou svým stylem připomíná stavby Jiřího Krohy. Dům se totiž nachází v bezprostřední blízkosti bývalého Masarykova domu sociální péče i Zemské průmyslové školy, jednoho z nejvýznačnějších Krohových děl a často je dokonce tomuto staviteli připisován. Skutečný stavitel, architekt Vladimír Bolech, zachoval stavební jednotu s Krohovými projekty a vytvořil pro průmyslníka Kučeru dekorativně prostou, ale slunnou a účelnou vilu.

František Kučera si nechal svůj nový domov vybudovat v části Mladé Boleslavi, která se teprve rozvíjela a budovala. To mu zajišťovalo klidné bydlení. Je neuvěřitelné, že od zahájení stavby vily do jejího obydlení uběhlo pouhých 7 měsíců. Projekt byl stavební komisi předložen 20. 10. 1932. 30. 11. došlo k jeho schválení. Komise překvapivě neřešila samotnou vilu, ale zajímala se hlavně o její oplocení. Kučera musel zaručit, že zeď kolem zahrady bude vzhledem i umístěním přímo navazovat na sousední Masarykův dům sociální péče.

Před samotnou výstavbou musel být nejprve terén značně snížen a srovnán. Vila se může pyšnit čistými puristickými tvary, rozlehlou zahradou a slunečnou terasou. Nejzajímavějším prvkem na jinak strohé fasádě je prosklená zimní zahrada s výrazným, do oblouku vedeným pásem oken, vnější vzhled ozvláštňuje ještě prosklený hranol schodiště na západní straně a pás neomítaných cihel v 1. patře. Vila je sice patrová, ale život rodiny se odehrával téměř výhradně ve zvýšeném přízemí, které dle dobových trendů tvořilo jen málo členěný obytný prostor. V patře se nacházely soukromé pokoje s koupelnou, toaletou a šatníkem. Dům by kompletně podsklepen. V suterénu najdeme skladovací prostory, prádelnu a kotelnu s přilehlým skladem koksu. Typickou tehdejší součástí sklepních prostor byl i malý suterénní byt, čítající kuchyň a pokoj, který patrně sloužil domovníkovi.

Vila byla tak rozlehlá, že pouhá jedna ložnice zabrala 21,4 m². Dům disponoval několika spížemi a velkým skladem ve sklepení. Služebná si musela vystačit s pokojíkem o 5,4 m², ale i tak obývala větší prostor, než bylo u služebnictva zvykem. Zpravidla se do takové místnosti sotva vešla postel a skříňka na soukromý majetek. Navíc měl pokoj okno orientované takřka na jih, takže byl světlý a teplý. Nešetřilo se ani na podlahovém materiálu. Dřevěné palubky a parketové vlysy v obytných místnostech, šamotová či cementová podlaha v užitných prostorech. Velkorysé obytné pokoje v přízemí byly propojené posuvnými dveřmi v jeden celek a sousedily přímo se zimní zahradou a terasou, orientovanou na východ. Součástí domu byla samozřejmě i garáž.

 Po roce 1948 se majitel vily musel přestěhovat, naštěstí jen do činžovního domu v Havlíčkově ulici, který se nachází v těsné blízkosti. I jeho autorem je Vladimír Bolech. Vila byla přestavěna na dětský domov pro nejmenší děti, dnes změněný na Dětské centrum Klaudiánovy nemocnice. V roce 2006 prošla vila rekonstrukcí podle projektu Danici Havlíkové, Denisy Jarosilové a Romana Jarosila.

Pokud byste chtěli alespoň zvenku obdivovat další stavby architekta Bolecha, v nejbližším okolí Kučerovy vily jich najdete hned několik. Třeba zmiňovaný činžovní dům, stojící pod domem s pečovatelskou službou. V ulici Boženy Němcové je to Odborná škola pro ženská povolání, dnes VOŠZ (zdravotnická škola), a Studentský domov Karla Kramáře, dodnes využívaný jako studentský internát. Kolem něj můžete projít na třídu Václava Klementa k bývalému Sirotčinci manželů Klementových, kde se na pamětní desce dočtete podrobnosti o stavbě. Posledním projektem je škola Dr. Edvarda Beneše na Laurinově ulici. Vila je pro svou jedinečnost zařazena mezi chráněné památky a spolu s vilami Václava Laurina a Václava Klementa je jedinou boleslavskou památkou svého druhu zapsanou v Památkovém katalogu.