Mladá Boleslav Škoda nezažít

Josef Křikava koupil původně v roce 1897 mladoboleslavský měšťanský pivovar. Ještě několik následujících měsíců se pohyboval střídavě mezi rodnou Kutnou Horou a svým novým působištěm, protože si nebyl jist, zda zastaralé pivovarské zařízení zrenovovat, nebo nechat svému osudu a začít od píky v budově nové. Nakonec se rozhodl pro druhou možnost a nedaleko tzv. Libušina pramenu, kus za městem, nechal vybudovat moderní pivovar s parostrojním pohonem. K němu přibyla i obytná vila, ve které se vystřídaly tři generace Křikavovy rodiny. Josefův syn Vladimír (nar. 1870) se sem nastěhoval se svou manželkou Ludmilou, roz. Slavíkovou (nar. 1874), a dcerkou Ludmilou Emanuelou, narozenou ještě v Kutné Hoře v červnu 1898. Manželům se zde 14. dubna 1903 narodil syn Ivan. Vladimír Křikava převzal rodinný podnik v roce 1909, ale zemřel předčasně, ve 48 letech, v roce 1918. Rodina si mohla dovolit i služku. Např. v roce 1920 zaměstnávali dvacetiletou Marii Rohožkovou ze Žlebů. Od poloviny 20. let se podíly na pivovaru rozdělily mezi Ludmilu st., její stejnojmennou dceru, syna Ivana a zetě Antonína Šemberu.

Antonín Šembera se narodil 6. června 1893 v nedalekých Sukoradech. Vzdor prostému původu patřila jeho rodina mezi společensky aktivní. Jeho otec (rovněž Antonín) se např. podílel na založení Sboru dobrovolných hasičů v Sukoradech, kterému Šembera ml. dlouhá léta přesedal. Sňatkem s Ludmilou Křikavovu v lednu 1920 společensky povýšil a mohl konečně uplatnit své schopnosti naplno. Antonín Šembera byl považován za vynikajícího pivovarnického odborníka. Protože jeho švagr JUDr. Ivan Křikava se věnoval diplomatické dráze (pracoval ve 30. letech na Ministerstvu zahraničí ČSR), Šembera podnik fakticky vedl. Za okupace byla jeho práce „oceněna“ Čestným štítem protektorátu Čechy a Morava II. stupně. Po válce to naštěstí jeho jinak bezúhonné pověsti neuškodilo a ředitelem pivovaru byl až do roku 1949, kdy byl podnik zestátněn. Tehdy už nežila ani jeho žena (Ludmila zemřela v červenci 1944 na chronický zánět ledvin), ani jeho švagr Ivan, který se za okupace zapojil do činnosti odbojové organizace Obrana národa. Byl prozrazen a od zatčení ho neuchránilo ani vysoké postavení na ministerstvu sociální a zdravotní správy. V 39 letech ho popravili za protiněmeckou činnost v berlínské věznici Plötzensee.

Vila i budova pivovaru se zachovaly do dnešních dob ve velmi dobrém stavu díky tomu, že po znárodnění byly oba objekty využívány. Ve vile se vystřídalo zdravotnické zařízení (záchytná stanice), manželská poradna či školka. V současnosti zde sídlí soukromá hotelová škola. Pokud porovnáme staré pohlednice s dnešní podobou stavby, na první pohled zjistíme, že vila ztratila v průběhu let svou dominantu, boční čtverhrannou věž, nicméně vnější fasáda zůstala více méně v původní podobě. Původně byla budova zasazená do parkové úpravy, okolní výstavba však veškeré její pozůstatky překryla. Alespoň si tak můžete objekt prohlédnout ze všech stran. Bývalý pivovar dnes vlastní soukromé společnosti, ale přes plot můžete spatřit, že areál je pěkně udržovaný. Stále je tak svědkem časů, kdy Mladá Boleslav nebyla jen městem automobilů, ale zdejší pivo se rozváželo po celé zemi.