Mladá Boleslav Škoda nezažít

Ze synů Anny a Jindřicha Eisenschimmelových se pouze Emil a Ludvík prokazatelně dočkali potomků. Emil se kolem roku 1880 oženil s Rosou Eislerovou, s níž měl 4 děti. Nejstarší Franz se stal inženýrem. O osudu jeho a jeho manželky Rosalie se nepodařilo mnoho zjistit. S manželkou odešli v roce 1914 do zámoří. Po 12 letech čekání se z nich stali v roce 1926 američtí občané. Stejně tak zůstává tajemstvím život Franzovy sestry Marie. Na žádném z úmrtních oznámení se její jméno neobjevuje, je tedy možné, že zemřela předčasně. Třetí v pořadí přišel roku 1884 na svět Paul. Oženil se v květnu 1918 s Maďarkou Evou Mocsáry, rodačkou z Györu, a v roce 1920 se jim narodila dcera Hanička. V životě to dotáhl daleko, až na ředitele Ústecké montánní společnosti, kde zodpovídal za komerční záležitosti. Okupace ale znamenala pro jeho rodinu obrat o 180 stupňů. Nepomohlo ani to, že všichni tři už dříve přestoupili na katolickou víru, ani to, že Paul i jeho bratři po vzniku republiky změnili příjmení na Robert, snad aby skryli svůj židovský původ, snad aby nezatíženi minulostí vstoupili do nového státu, který deklaroval rovná práva pro všechny. Paul a Eva se snažili vycestoval do zahraničí, ale v nových podmínkách se jim pasy získat nepodařilo. Modrooká a plavovlasá Hanka tak i s rodiči putovala v květnu 1942 do Ghetta Lublin, odkud se už nikdy nevrátili. Jejich život ukončily plynové komory ve vyhlazovacích táborech Majdanku, nebo Trawnikách poté, co bylo ghetto na podzim 1943 definitivně likvidováno. Paulův bratr Johann naopak přežil válku v bezpečí za oceánem, kam přicestoval roku 1914. Od roku 1926 se mohl počítat mezi americké občany. Stejně jako Paul si změnil židovsky znějící příjmení na Robert. Z Johanna Eisenschimmela se stal John Robert, oženil se s Američankou Dorothy a definitivně zakotvil v městě Čechům zaslíbeném, v Chicagu.

Poslední ze synů Jindřicha a Anny Ludvík pojal za manželku Kláru Beranovou. V roce 1886 přišla na svět jejich jediná dcera Ida, provdaná později za Arthura Willheima, ředitele cukrovaru firmy Ignaz Deutsch v Budapešti. Ida skonala předčasně ve 32 letech. Její vdovec Arthur se s rodinou Eisenschimmelových nadále stýkal. Např. v roce 1921 u něj na zdravotní dovolené pobýval jeho nevlastní švagr Valtr.

Není jasné, zda manželství Ludvíka s Klárou skočilo manželčiným skonem, či rozvodem, každopádně několik let po narození Idy se Ludvík žení znovu. Jeho vyvolenou se stala Antonie Schubertová. S odstupem 10 let se jim narodili dva chlapci – Otta (1892) a Valtr (1902). Ottovo manželství s Věrou Chramostovou bylo bezdětné a skončilo rozvodem. Valtr se oženil s Maďarkou Ilonou Boschán, která si po příchodu do Čech počeštila jméno na Helenu. V roce 1934 přišel na svět jejich syn Tomáš. Valtr se věnoval chemii, po ukončení reálky zamířil do ciziny, kde absolvoval vysokoškolská studia. Získal místo odborného asistenta na pražské německé technice. Mnichovské události ho s rodinou zastihly v Ostravě. Za okupace se mu poměrně dlouho dařilo unikat transportu. Do Terezína nastoupil s manželkou a synem v červenci 1943. Protože byl veden jako odborník, přes rok se mu podařilo v ghettu přežívat. Odjel jedním z posledních transportů do Osvětimi v říjnu 1944. Ani on, ani Helena s malým Tomáškem se už nevrátili.

Starší z bratrů Otta putoval do terezínského ghetta již v květnu 1942. Dlouho zde nepobyl, protože o měsíc později zemřel v 50 letech na zánět pobřišnice.

Historie vily tím ale nekončí. Po smrti Anny Eisenschimmelové dům kupuje firma Eisler-Fuchs, po vzniku republiky přejmenovaná na Excelsior. Továrník Fridrich Eisler se po neúspěchu s pletárnou punčochového zboží zaměřil na výrobu zemědělských strojů, zejména strojních pluhů a po určité období se mu podnikání dařilo. Vilu nechal k obývání rodině svého bratra Eduarda, který zemřel v roce 1930, a jeho ženy Anny, roz. Fischerové. Suterénní byt obsadil obchodní sluha firmy Rudolf Havlíček s rodinou. Ze dvou dětí Eduarda a Anny žila ve vile až do své smrti dcera Blažena, provdaná za Antonína Tuchana. Potomci její dcery Ireny vlastní vilu dodnes. Blaženin bratr Gustav se oženil s Annou Ballenbergovou, která přežila věznění v terezínském ghettu. Jejich dcera Hana, provdaná Žantovská, se stala významnou překladatelkou a matkou diplomata, překladatele a dnes už bývalého ředitele Knihovny Václava Havla Michaela Žantovského.

Tolik historie vily, za jejímiž zdmi se odehrávaly osudy lidí, úspěšných podnikatelů, obchodníků, ale i osob pronásledovaných pro svůj původ. Za procházku tento dům určitě stojí.